Kluci hráli výborně, musím je pochválit, odjíždíme s bilancí 2-1-1. Nejprve jsme prohráli s pozdějším vítězem z Prahy - Vršovic. Na soupeře jsme určitě měli, ale opět se projevil náš „syndrom prvního zápasu“. Navíc soupeř už byl rozehraný, my nastoupili z autobusu po 2,5 hodinové jízdě. Následně jsme už v plné pohodě porazili výrazně Havlíčkův Brod a Šťáhlavy.
O druhém místě tam rozhodl poslední souboj s domácími ze Sezimova Ústí. Kluci po nervózním začátku prohrávali až o 3 góly. Lepší druhý poločas ale opět překlopil skóre o tři branky v náš prospěch, mezitím, co Tom Procházka soupeřům „zavřel branku“. Soupeř však v hektickém závěru vyrovnal. A to i díky benevolenci rozhodčích, kteří napjatou atmosféru a tlak domácích fanoušků neunesli… (přítomní rodiče mohou sami posoudit). Vyrovnání přišlo s poslední střelou v poslední vteřině zápasu, po velmi sporném vyloučení našeho hráče. A konečná remíza nás bohužel odsoudila na nepostupové místo.
Je třeba však říci, že zatímco soupeři sázeli v podstatě na stále stejné hráče v základní sestavě a téměř nestřídali, tak my jsme poctivě na hřišti vystřídali všechny kluky ( a že hráli všichni dobře). V tomto kontextu se tak jeví naše výkony a výsledky ještě lépe. A v tomto trendu hodláme i nadále pokračovat. B.P.
